Untitled
(1-7) (8-14) (15-21) (22-28) (29-35) (36-42) (43-49)   >>

Mládeži nepřístupno

Sbírka básní Jiřího Povolného vyšla v roce 2004 v nakladatelství ŠIMON RYŠAVÝ, Brno.
Na internetu uveřejněno se svolením autora.

Úvodní

Několik slov či řádků pár
nechť stkví se v čele místo úvodu:
Až budeš cítit v krku suchopár,
pak útulnou si najdi hospodu.
Když kniha se ti bude líbit,
tak vezmi pohár a pak z něho
neváhej z plna hrdla připít
na verš Jiřího Povolného.

Sezónní dělník

Když jaro přichází, mě najdeš dělat v lese.
V létě pak na přehradě ve stánku sejdeme se.
Na podzim rozvážím brambory vždycky lidem
a v cukrovaru jsem, když tuhá zima přijde.
Nemohu jednu věc dělat rok celičký.
Jen jedno svedu vždy - psát sprosté básničky.

Uvítací

Já upozornit chci vážené hosty,
že tento víkend budu řádně sprostý,
neb přesvědčuji se stále a znova,
že lidé nesví jsou, když slušná slova
se z úst mých někdy v společnosti linou,
protože čekají na řeč úplně jinou.
Tak tedy poslyšte, co sprosťák váš vám praví:
„Nechte mě sprosťačit - pro své psychické zdraví.“

Pět kyňadra

Ač necelých má teprv patnáct let,
byl úmysl to nebo náhoda,
že ňadra velká nejmíň číslo pět
jí dala matka příroda?

Dívky, když vidí tyhle prsy krásné,
do jedné všechny blednou závistí
a u hochů zas, což je zcela jasné,
jí jejich stálou přízeň zajistí.

Ty prsy plné k ocenění nutí.
Nezájem by byl více nežli hřích.
Tak tedy každé jejich pohoupnutí
vítá sbor mladých údů vztyčených.

Jaká je vlastně jejich přesná míra
zjišťují všichni s chutí stále novou
a na každičké schůzce pionýra
chtějí hrát ragby nebo košíkovou.

Ve třídě, sklepě, parku ba i v bytě
pro tyhle ňadra volná chvíle není.
A dívka ta už dávno není dítě,
bradavky vztyčené má od vzrušení.

Tak tedy každý, ať známý či cizí,
rukama svýma ve výstřihu řádí.
Jakoby tušil, že ta krása zmizí,
mačká je, tiskne, po chvíli zas hladí.

I tahle mladá dívka dobře ví,
že jejich krása nezůstane věčná.
Tak tedy přijďte pohrát si i vy.
Za každý obdiv je tak mile vděčná.

Pět prstů

Když končil jsem devátou třídu,
ta vzpomínka je ještě svěží,
já tenkrát svlékl dívku Lídu
a jeden prstík šel tam ztěží.

Když blížila se maturita
a já si s Lídou hezky hrál,
když vínem jednou byla zpita,
hned dva jsem jí tam lehce dal.

Pak jsme tak spolu jednou byli,
to když už byla po dítěti.
Náhle dva prsty nestačily
a bylo třeba přidat třetí.

A když zas jednou sešli jsme se,
já zamířil hned v klína chmýří:
Kolikpak prstů ten klín snese?
Ó hrůzo, vešly se tam čtyři!

Dnes používám celou ruku
a otázku si musím klásti:
Proč nevyrostl´s už můj kluku?
Proč zůstal´s stejný od patnácti?

Kravěnec

Na zemi kravěnec si leží.
Já omlouvám se, i když vím,
že vůbec na tom nezáleží,
že omluvou nic nespravím.

Dál na zemi si bude ležet,
nelibě páchnout do dálky.
Však čistou vodu nechá běžet
a nechá dál růst fialky.

Na slunci dál se bude smažit
sui generis tak zcela sám,
však nikdy nebude se snažit
do stromu vyrýt monogram.

Pokojnou zvěř svým divým hlasem
z lesů a hájů nepožene
a na palouku po něm zase
nezbudou pixle poházené.

Naopak právě díky jemu
se bude dařit jeteli.
Tak tedy prosím připijme mu:
„Na zdraví drahý příteli!“

(1-7) (8-14) (15-21) (22-28) (29-35) (36-42) (43-49)   >>

<< zpět

domů  | info  | jazyky  | kalendáře  | kuchyně  | nezbytnosti  | šumava  | fórum a diskuze  | fotogalerie |
mapy  | odkazy - links  | statistiky  | kontakt - emajl  |