Untitled
Doslo k chybe v kodovani.

Na co se zapomnělo

V deníku De Telegraaf se objevila 18. listopadu t.r. recenze knihy "Operace Černý tulipán" s podtitulkem "Vypovězení německých občanů po válce".

Autorem krátké recenze je Bob Savelberg, autory knihy jsou Jan Sintermaartensdijk a paní Yfke Nijland. Savelberg začíná svůj krátký text popisem poválečné situace. Bezmocnost, pomstychtivost, nenávist, to byly pocity, kterými tehdy žilo holandské obyvatestvo. Válečná vláda v Londýně rozhodla, že 25 tisíc Němců, kteří žili v Holandsku, musí zemi opustit, i ti, kteří jsou nevinní. Příběh operace "Černý tulipán" je zapomenutá historie.

Holandsko se vyhrabává z druhé světové války. Pět let bylo terorizováno "tisíciletou" Hitlerovou Třetí říší. Okupace zanechala hluboké rány. Za to musí Němci žijící v Holandsku pykat, jako třeba Else Holzappel-Doppelfeld (55). 10. září 1946, v sedm hodin ráno stojí cizinecká policie na prahu jejího bytu v Amsterdamu. Musí do transportu, smí si vzít jen 50 guldenů a 30 kg zavazadel. všechno ostatní, co po ní v bytě zůstane, se zabavuje. Většina Němců byla deportována do tábora Marienbosch u Nijmegenu. Asi 3500 Němců bylo po pobytu v nějakém přechodném táboře vypovězeno .

Pro Holandsko je to trapná záležitost. Válečná vláda Pietera Gerbrandyho vymyslela trestní opatření, které pak bylo provedeno vládou Drees-Schermerhorn. Postižení se prakticky nemohli bránit u soudu. Jejich jediná naděje byla dožadovat se zabavených věcí. Teprve v roce 1949 byla tato akce zastavena.

Odsun provedli, nikoho neodškodnili, nikomu se neomluvili a nikdo o tom ani necvrkl.

Z textu Jaroslava Teplého v Neviditelném Psu, 4.1.2010